Modlitba za matku

Byla jsem hodně zvědavá, jaká ta kniha bude. Neuměla jsem si totiž udělat žádnou představu, jelikož s asijskou literaturou nemám moc zkušeností - takřka žádné, když pominu Murakamiho. No má jakási hrubá představa byla mnohokrát překonána. V žádném případě jsem si neuměla představit, že se mě tohle dílo tak dotkne a zanechá ve mně tolik emocí.

Modlitba za matku je úžasné dílo, tak emotivní, tak prozaicky skutečné, tak smutné. I přes obtížnou formu, jako je příběh psaný, jsem se do knihy začetla a nebyla jsem schopná dát ji z ruky a přestat. Prostě mě cosi nutilo číst dál a dál. Zhltla jsem si asi během dvou dnů - neděla jsem nic jiného, než že jsem četla.

Je to jednoduše typ knihy, jakou mám ráda. Je to vlastně jen popisy života, nijak velká zápletka, jde spíš o ty samotné postavy a jejich emoce a prožitky. A pokud vezmu v úvahu samotný příběh. Neumím si představit, že bych takhle ztratila matku - je to hrozně smutná událost. Na druhou stranu je ale zase krásně vidět, že ve všech kulturách jsou matky důležité – ne-li nejdůležitější osoby.

No každopádně jsem Modlitbou za matku ohromená a unesená, je to asi jedna z nejlepších, možná dokonce nejlepší, kniha, kterou jsem tento rok četla. Rozhodně není divu, že vyhrála onu prestižní cenu.