(...) Pokud autoři skutečně až do zveřejnění předchozí kapitoly nevěděli, o čem bude, vypořádali se vskutku pružně s dějovými zvraty a "naschválnostmi" svých kolegů. Příběh nepostrádá návaznost a je zajímavé pozorovat, jaké předchozí události se ten který autor "chytil" a rozhodl se ji rozvést.
Kniha, která takto vznikla, je velmi čtivá a vtipná.

(...) V úhrnu se dá na knihu dívat dvojmo: kriticky jako na zbytečný poklesek autorů, kteří mají na víc, nebo smířlivě a spravedlivěji, jako na vpravdě letní čtení, které nemá smysl poměřovat kritérii ambiciózních próz - to zřejmě ani nebylo záměrem. Knize nelze upřít čtivost, humor a rychlý děj, naopak místy mohou vadit banální metafory o smyslu života, poněkud jednoduchý slovník a bezduché dialogy. (...) Společnými silami se autoři vyhnuli hlavnímu úskalí pokračovacích románů, totiž poslepovaným historkám bez uceleného příběhu a výrazných charakterů.