Do knihy jsem se začetla z dlouhé chvíle a byla jsem z ní naprosto nadšená. Nejen že jsem ji přečetla asi za tři dny ale navíc mě uchvátila přirozenost a upřímnost autora. Mohu vřele doporučit!

Autorovu knížku jsem začala číst se smíšenými pocity a nevěděla co od ní čekat.Mile mě překvapila a pan Viewegh opět nezklamal. Je sebekritický, sebeironický a obdivuji co na sebe vše prozradil. Myslím že se ještě více přiblížil svým čtenářům.

Poté co jsem přečetla spoustu recenzí a článků o arogantním 'sukničkáři' jsem od knížky moc nečekala. Možná směs chvástání a úchylných historek. Tak omyl vážení. Velmi rychle jsem se s deníkovými zápisky sblížila a často smekala poklonu předtím,co všechno si na sebe Viewegh dovolí prásknout:o) Knížku jsem zhltla, dlouho trávila a pak si uvědomila, že i Michal Viewegh je jenom člověk.