(…) Jenže hned otvírák nastaví laťku proklatě vysoko: hrdinovi je dvacet, maká v Chemapolu jako noční vrátný – a nešťastně se zakouká do cynické mrchy, která reprezentuje pozdní normalizaci v kostce. Muž podváděný i zklamaný Je to vulgární spekulantka, kterou zajímají jenom prachy a moc, a je za ně ochotna poskytnout ze své monumentální tělesné výbavy cokoli. A Vieweghův (jistě trochu autobiografický) hrdina jí šikovně nastaví zrcadlo. A pak jsou tu další kusy, časově už z doby porevoluční, vlastně rovnou současné, kde hlavní postava hraje překvapivě reflektovanou roli: muže poraženého a poníženého. Muže u konce s dechem. Muže podváděného, opouštěného, zklamaného v lásce. Na stará kolena samotáře, co šilhá po gymnazistkách – a který toho za svůj život sice hodně napsal, ale málo prožil. Který je smutný a vyhaslý; místy trapný a místy k smíchu. Prostě figura vnitřně tragická, navenek komická. (…) Hodnocení 80%