Ani Eva, ani Adam

(...) Ten patří k prózám, v nichž Nothombová zúročuje své zkušenosti s Japonskem, kde strávila prvních pět let života a později se do země vycházejícího slunce načas vrátila. (...) Ani Eva, ani Adam však patří k jejím šťastným knihám, napsaným bez mondénnosti, k níž autorka inklinuje. Zřejmě časový odstup, s nímž Nothombová svůj někdejší zvláštní milostný vztah a své osudové volby nahlédla, jí umožnil být velmi osobní, a přitom nad věcí; je zde soucitná i vtipná. Naprosto vynikající pak jsou partie, v nichž se rozepisuje o svých výstupech do hor, kdy s nebývalou intenzitou vnímá své tělo a současně zažívá v krajině až metafyzické stavy. A konec toho románu je vysloveně jímavý. Dobrá kniha o cestě k sobě.

(...) Děj útlé knížky Ani Eva, ani Adam by se dal shrnout do dvou vět. Mladá inteligentní Belgičanka se při svém návratu do rodného Japonska zamiluje do mladého, bohatého a velmi hubeného Japonce. Spíše tedy Japonec do ní. Pak se rozejdou. Jenže to, co je mezi těmito dvěma větami, je křehké jako nejčerstvější sashimi z tuňáka. (...) Od začátku je jasné, že láska mezi Amélií a Rinrim nebude věčná. A právě pro toto lakonické, realistické poznání je zajímavé o ní číst. Textem prostupuje jakýsi vzácný druh melancholického vzplanutí Amélie, ale nejen k Rinrimu, ale k japonskému modrému nebi, které se tak liší od "tun belgické šedi", k zapomenutým vůním krevet, zelí a švestkových omáček, k hoře Fuji, japonským zvykům a naprosté odlišnosti: "Co si Japonci doopravdy myslí o papeži? Nic." Od té chvíle, vždycky když vidím v televizi papeže, pomyslím si: "Tak to je ten, o němž si sto dvacet pět milionů Japonců nic nemyslí."

(...) Amélie se o lásce vyjadřuje s odstupem až s lehkou ironií, milostná vyznání v ní probouzejí ostych. Proto se zdráhá projevit city, dokud si není jistá, že jde skutečně o lásku, a nikoli pouze přátelskou náklonnost. Nemluví o vášni, ale o emocích, jež v ní zvláštní mladík spolu se svými zvyklostmi, vůněmi a prostředím vyvolává. Skutečnou lásku tak pociťuje spíše k tradici a kultuře Japonska, které na závěr poskytne rozhřešení i zdánlivě nenaplněnému vztahu mladé dvojice. Jméno hlavní hrdinky pochopitelně odkazuje k samotné autorce. A právě v žánru autofikce Nothombová vyniká. Zasvěceně vypráví o lidských pocitech, nebojí se do nejmenšího detailu popsat osobní prožitky či dilemata. V románu Ani Eva, ani Adam se zaměřuje na vnitřní svět dívky, jež hledá skutečný domov, a přesto před nabídkou lásky a pohodlí prchne, aby neztratila sama sebe. Kniha nezklame autorčiny věrné čtenáře a lze ji doporučit i pro ty, kteří se s ní setkávají poprvé.