Nejlepší báseň sbírky Tomáše Čady Spodní patra (Perplex 2014) je pro mě ta poslední, oddělená od ostatních, jako by jí autor přikládal zvláštní význam. Vypráví se v ní o dávných dobách, kdy kraji ještě vládla zima. (...) Věřím, že poslední skladba Spodních pater o rozpáraných koních a nesmyslných manýrách není jenom ohlédnutím za napsanou sbírkou, ale je i výhledem do sbírky příští, ještě nenapsané. A přeju nám všem, aby příští knížka začala tam, kde Spodní patra končí. U dobré poezie.