Vraní dívka: Vraždy a psychoterapie

Sonda do pokroucených a zvrácených myslí bytostí, co pachájí nechutné činy a zkoumání jejich lidskosti (jestli ještě nějaká zbyla) a proč se vytratila. S tím souvisí vršení různých hrůz a jejich podrobný popis, což mi nevadilo (na rozdíl od Nabarveného ptáčete, kde jsem zlo prostoupené knihou vnímala jako prvoplánovou snahu šokovat), protože jejich účel mi přišel jasný- Snaha najít podstatu a kořeny zvráceného jednání. Ne jako pokus je opodstatnit či omluvit, ale jen co nejvěrneji zobrazit. A tím dát možnost trošku pochopit, proč zrůdy svým jednáním tvoří další. Je-li možné v souvislosti s takovým zlem ještě mluvit o člověku nebo už jen chodiící krutosti bez svědomí a soudnosti? Sedl mi formát krátkých kapitol na max tři stránky a střídání pohledu vyšetřovatelů/pachatelů/obětí. Konec byl parádní, pro mě nečekaný a svou pointou jen podtrhuje mé předchozí řádky. Knihu doporučuji pro silnější povahy (žaludky).

Vraní dívku jsem vlastně skoro ani nečetla. Tedy abych to řekla správně, ta mediální masírka mě začínala opravdu štvát – a to jsem se na knihu tak těšila! Ale právě proto, že jsem se na knížku těšila, rozhodla jsem se, že překousnu tu nálepku strhujícího a šokujícího bestselleru a přidám se ke stádu.

Inu, ono k tomu taky hodně přispěla ta hezoučká obálka. Onen schizoidní a psychopatický ráz celé kompozice obrázku mi prostě učaroval. Zkrátka šílenosti mě přitahují. A tak se stalo, že už druhý den po vyjití Vraní dívky jsem si ji odnášela domů.

S očekáváním a napětím jsem se posadila do křesla a pomalu se začetla. Po prvním úleku – neboť děj je už od začátku opravdu dost naturalistický – jsem se do Vraní dívky prostě zamilovala. Počáteční dezorientace, na kterou si plno lidí stěžuje, u mě naopak vyvolala ještě větší zvědavost a napětí. Četla jsem, četla jsem a zase četla. Nedokázala jsem knihu odložit, dokud jsem ji nepřečetla celou. A kdybych měla její dvě pokračování, nejspíš bych četla dál.

No páni, co na tohle říct? Šílený a zvrácený sériový vrah, který má tak poetické jméno – Vraní dívka? Zmatek, hnus, zvrácenost, úchylnost, násilí – to nejhorší z lidství? Rychlé, svižné kapitoly, vyprávění bez zbytečných zádrhelů a odvádění od toho podstatného? Brilantní, strhující, napínavý styl a jazyk? Když dáte tohle všechno dohromady, vyjde vám z toho jeden z nejlepších a zároveň nejděsnějších thrillerů současnosti – a možná nejen současnosti.

Byla jsem jako u vytržení, nemohla jsem přestat číst, i když můj žaludek si to přál skoro po celou dobu knihy. Je to fakt, nejspíš se vám bude chtít zvracet, ale Vraní dívka je tak úžasná kniha, že to s velkou radostí předržíte – tedy pokud jste odolní psychicky. Protože to, co je ve Vraní dívce tou nejsilnější zbraní je její psychologická rovina – ta vás prostě rozemele na prach a nic z vás nenechá. Vyrve vám jednotlivé nervy, obnaží je, zešílí vás – a vy i přesto tu knihu budete milovat.

Jsem z té knihy tak trochu mimo, moje pocity jsou rozporuplné. Já tu knihu miluju, oceňuju její originalitu i styl, uchvátila mě, a přesto ji tak nějak nenávidím – děsí mě její opravdovost.

Jen málo knih ve mně vyvolalo tolik pocitů. Brilantní dílo.