Syn správce sirotčince

(...) Román začíná i končí rozhlasovým projevem. Oba jsou svědectvím naprosté bizarnosti tohoto skanzenu ultrastalinismu a nevídaného kultu osobnosti, okořeněného Evropanům nepochopitelnou orientální květnatou mluvou. (...) Ocitáme se zkrátka v zemi, v níž lidský život nemá valnou cenu, pojmy jako soukromí či individualismus jsou zapovězeny a vyžaduje se slepá oddanost po dlouhá desetiletí vládnoucí dynastii Kimů (ačkoli ani bezvýhradná poslušnost vždy negarantuje, Že dotyčný neupadne v nemilost a neskončí v děsivém prostředí vězeňského dolu). I v Severní Koreji ovšem dochází k projevům neuhasitelné touhy po svobodě a odhodlání získat lásku. Johnson za svůj dramatickyJohnson za svůj dramaticky vystavěný román ze země, kterou křížem krážem procestoval a dokonale poznal, iak se v ní žije, loni obdržel prestižní Pulitzerovu cenu.