Tradiční Cenu Knižního klubu pro nepublikované rukopisy letos vyhrál debutující čtyřiatřicetiletý historik a učitel z Českých Budějovic Dalibor Vácha. Jeho kniha Červenobílá vypráví o československých legionářích v Rusku strhujícím způsobem. Nadějnou knihu bohužel kazí nepromyšlený, rozpadlý závěr.

Debutant Vácha napsal román, který by bylo škoda přehlédnout. Když hned na druhé stránce jeden z hrdinů odmítne zpívat s ostatními Kde domov můj se slovy, ať jde autor tohoto nápadu kamsi, ovšem řekne to mnohem adresněji, čtenáři dojde důležitá věc. Román Červenobílá sice popisuje statečnost a útrapy československých vojáků během ruského tažení na sklonku první světové války. Ovšem jinak, než jsme zvyklí z literárních a dramatických děl prvorepublikové tradice. (...) Při vší úctě k Rudolfu Medkovi, Františku Langerovi či Josefu Koptovi, kteří tažení zažili na vlastní kůži a kteří o něm v následujících letech vydali nespočet literárních svědectví: až díky pohledu Dalibora Váchy si člověk může udělat alespoň trochu jasný obrázek o tom, co legionáři v Rusku v letech 1914-1920 skutečně prožívali. A že bezzubí se nakonec cítili i ti, kterým se podařilo uhnout před bolševickou pažbou.