Akvarely pro Mengeleho

(...) V životopisu uvádí, že ji vždy zajímaly osudy "znevýhodněných": menšin, žen, mládeže ze subkultur i lidí na okraji. V Akvarelech pro Mengeleho se všechna témata spojují v osudech brněnské Židovky Diny Gottliebové. Není to ovšem jímavý příběh o utrpení krásné Židovky říkající si o zfilmování v Hollywoodu, ale kauza dotýkající se citů a práv jednotlivců i světové diplomacie. (...) I proto jsou Akvarely pro Mengeleho také ideálním úvodem k seznámení se s fenoménem polské reportáže – silný příběh, relativně konzervativní forma, střízlivý, a přitom čtivý styl, stále spíše novinářský než literární. Ostałowská píše úsporně, umí bez zbytečných efektů propojit různé pohledy nebo je dát do kontrastu, aniž se ztrácí hlavní linie.

Do souboru českých překladů polských literárních reportáží přibyl před Vánoci další titul – oceňovaná kniha reportérky Lidie Ostałowské Akvarely pro Mengeleho, kterou českému publiku v Praze a Brně představil Polský institut již v listopadu 2012. Oproti poněkud mnohoznačnému polskému titulu knihy (Farby wodne, tedy Vodové barvy) nese kniha v českém vydání mnohem konkrétnější název, nad nímž se nelze ubránit povzdechu – ano, už je to tak, že jména nacistických zločinců představují spolehlivý rece