První knihu o porevolučním dokumentu se vyplatí číst opakovaně (...) Nejde o to, že by dotyční tvůrci byli jednoznačně nejvýznamnějšími představiteli "své generace" – jejímž "mluvčím" se stal právě jihlavský festival – a dotyčné filmy byly jejich jednoznačně nejlepšími počiny. Každý tvůrce a dílo bylo vybráno zejména tak, aby co nejlépe reprezentovali různorodost přístupů, které se u nás etablovaly za poslední dvě desetiletí. Výjimečnost publikace však nakonec tkví nejvíc v tom, že o každém filmu je pojednáno dvakrát. Jednou ho analytičtěji rozebere publicista, který má odstup od praxe, zato je silně fascinován určitým abstraktním tématem, podruhé o tomtéž díle referuje v esejistické zkratce jeden z filmových tvůrců, nikoli ovšem sám autor díla, který přidá intimnější a kolegiální poznámky.