Autorka se nevyvyšuje nad svoje hrdiny a neposmívá se jim pro jejich údajnou zpozdilost. Předpokládá, že její pozdněantičtí hrdinové byli lidé se stejnými potřebami, jako jsou ty naše dnešní. I proto do proudu svých úvah zapojuje vlastní životní zážitky. Kniha představuje onen typ vědeckého psaní, na který u nás zatím nejsme úplně zvyklí. Ti, kteří rádi čtou Bataille a které nepohoršují otázky po tom, zdali „je Bůh děvka“, v ní mohou najít zdroj poněkud zvrhlého vzrušení. A snad i poučení.