Kniha švédského fotografa Olofa Jarlbroa, nazvaná Refuge, se věnuje problematice lidí, utíkajících před bídou, chudobou a válkou. Všechny snímky jsou černobílé, protože taková forma zobrazení působí expresivně a syrově. To je pro vystižení atmosféry důležité. (...) Druhou kapitolu tvoří reportážní snímky z bulharských uprchlických táborů, ve kterých dlí syrští běženci. Ačkoli už na nich nevidíme žádné zdevastované domy nebo zbraně, je jejich atmosféra tísnivější. Zachycují zdevastované lidské osudy, a to pomocí nejobyčejnějších předmětů. Igelitová taška s jídlem visí na mřížích otevřeného okna, prádlo pověšené na šňůře v zoufale pusté místnosti nebo rozestlané postele mají zdrcující symboliku. A všude bydlí především lidské bytosti, teprve potom až migranti či běženci. Jarlbro je všímavý fotograf, má smysl pro detail a výrazovou zkratku. Chápe, že působivost symboliky umí vyvolat v pozorovateli mnohem více emocí než hrůza zobrazená s prvoplánovou direktivností. Lidé jsou zřejmě už přesyceni světovými katastrofami, které vidí každý večer v televizi a dojme je (možná) latentní jinotaj.