Pokoj

Pětiletý Jack a jeho matka jsou v Pokoji - místnosti o pár metrech čtverečních - vězněni a matka opakovaně znásilňována mužem, kterému oba říkají „Čert“. Pro Jacka představuje Pokoj celý svět a pozdější adaptaci na normální prostředí na svobodě provázejí mnohé komplikace.

Román Emmy Donoghueové Pokoj patřil v roce 2010 na nominační listině Man Booker Prize k mediálně nejatraktivnějším. Příběh vězněné dívky, která se stane matkou tyranova dítěte, se totiž nápadně podobá skutečnému případu Josefa Fritzla. Spisovatelka tvrdí, že jde o náhodu, ale vzhledem k načasování i mnoha shodným detailům je těžké jí uvěřit. (...) Zaběhnuté stereotypy zbourá osvobození. Rodina se ocitne pod drobnohledem médií a jednoduše si neví rady. Otevírá se otázka, jakou formu svobody člověk považuje za snesitelnou. Zatímco sedmadvacetiletá žena viděla v útěku jedinou možnost, jak přežít, pro Jacka vězení znamená domov, kam se touží vrátit. Paradoxně pouze cela je jeho jistým útočištěm před nebezpečím.

Překlad románu Emmy Donoghueové Pokoj inspirovaného případem Josefa Fritzla nabídne jeden z nejintenzivnějších literárních zážitků roku. Kniha loni nominovaná na prestižní Man Booker Prize vykresluje symbolický svět dítěte, které se narodilo matce zavřené kdesi v zahradním domečku šíleného tyrana. Jaký svět takové dítě obývá? Jak vnímá okolí? Jak svou matku a jejího tyrana? A jak si třeba hraje? Ale především: Jak prožije přechod do velkého světa? Ačkoli kniha popisuje jednu z nejodpudivějších forem lidského chování, je vskutku krásná, a to po všech stránkách. Předně to je dokonalost konceptu: tedy nahlížení světa perspektivou pětiletého chlapce, který nikdy neopustil místnost velkou několik metrů čtverečních a jemuž matka prezentuje Pokoj jako celý svět.