Dumasův klub: aneb Richelieuův stín

Děj románu tvoří dvě vlákna (odvozená od dvou literárních děl, jednoho reálného a druhého fiktivního), která se stále proplétají a rozplétají a sotva se čtenář zaměří na jedno z nich, už jeho pozornost autor knihy obrací na to druhé. Příběh je postaven na pátrání, přičemž pointa není jen v tom, co se podaří a nepodaří vypátrat, ale i v tom, kdo je v celé té hře pěšákem a kdo strůjcem - a kdo má jaký motiv svého jednání. Nevšední prostředí sběratelů antikvárních tisků (o kterých umí autor velmi poutavě a z laického pohledu i poučeně vyprávět), ale hlavně jedna z postav pro mně hraničili až s magickým realismem. Protože informace, které se jí týkají, lze brát jako metaforu, básnickou nadsázku - ale i vážně - pak by ale nemohla být pouze člověkem.
Pokud jste viděli film, raději se připravte na to, že kniha je trochu jiný kalibr -
mnohem mnohem sofistikovanější.