Mříž hovorny. Růže nikoho

Bohužel se často jedná spíše o parafráze než o překlady. Někdy Tomasco v češtině Celanův hutný a úsporný výraz přetežuje archaismy, které v orginále prostě nejsou a mají jiný témbr, (např. báseň Heimkehr: "Schneefall, dichter und dichter" Tomasco překládá jako "Metelice. Invaze záměti"), jindy Celanova složitá kompozita spíš rozepisuje do víceméně obyčejně znějících vět. K celé knize je bohužel také připojen parazitický a nepřípadný fotografický cyklus Petry Růžičkové (Navíc s doslovem patrně nějakého kamaráda, který její kýčovité fotky snaživě interpretuje). To knihu dost poškozuje. Samotný Tomascův překladatelský čin vězí v tom, že přeložil obě celé sbírky a také že k básním připojil podrobný poznámkový aparát. Někomu jeho způsob uchopení Celana bude připadat tvůrčí, já to ale přijmout nemohu. Zvlášť když před rokem vyšel Celanovský výbor od Radka Malého, který je po všech stránkách věrnější.