(...) Drobné texty dávají na srozuměnou, že za mikroskopem stál polyhistor, jemuž byly blízké půvab klasické beletrie i kouzlo kruhové kompozice. Schatz vypráví o vegetariánech a masožravcích, o sociogenetických příčinách bisexuality nebo o tom, jak si zanášíme mozek bláboly o politické korektnosti a přitom tragikomicky vysáváme pozemské zdroje, jen abychom přeměnili kilojoule spálené ropy na tutéž jednotku potravy.
Fascinuje ho vědomí, že o zázraku života víme stále tak málo, a naplňuje ho to úctou. Nad autorovým přístupným, až pohádkově průzračným stylem čtenářské srdce pookřeje blahem a naše mitochondrie – které až do loňské smrti studoval – se s novou energií pouštějí do úkolu přežít.