(...) I tak je publikace Ve stínu islámu kvalitním, čtivým, obecně pozoruhodným dílem, jež ani ve velkých jazycích nemá mnoho obdob. A je také nepřímým dokladem, že hluboké kořeny nemají pouze orientální menšiny, ale i nepřízní doby bičovaná česká orientalistika.

(...) Vyzdvihněme jednu moudrost, která se publikací vine jako červená nit – totiž jak navýsost důležité je přijmout realitu náboženské plurality, obecně pak veškerou jinakost. Vždyť o tom již drahnou dobu hovoří i mnohé z církevních autorit: Blízký východ bez náboženských menšin ztratí svou identitu a propadne se do vzájemné bratrovražedné apokalypsy. Přítomnost menšin přináší naději a zaručuje budoucnost. To je koneckonců i výzva pro nás: neplatí i zde, že přijetím někoho jakkoliv odlišného se stáváme více sami sebou?

(...) Kolektivní monografie nabízí čtenářům v původních autorských příspěvcích vhled do problematiky vybraných blízkovýchodních náboženských menšin. V centru pozornosti tak dnes stojí především ta menšinová náboženství, jež byla zásadním způsobem poznamenána událostmi na Blízkém východě. Jejich zpracování se ujali významní čeští badatelé, kteří se daným náboženstvím dlouhodobě zabývají, a mohli ve většině případů čerpat ze svých terénních výzkumů. V knize popisují vztahy náboženství k islámu i jejich užitečnost či nebezpečí pro dnešek.

(...) Záměrem autorů není podat vyčerpávající přehled všech menšinových náboženství takto vymezeného geografického prostoru – takový text by musel nutně mít encyklopedickou povahu – ale jde jim o to, nabídnout čtenářům v původních autorských příspěvcích hlubší vhled do problematiky několika vybraných blízkovýchodních náboženských menšin. V centru jejich pozornosti stojí především ta menšinová náboženství, jež byla zásadním způsobem zasažena dramatickými událostmi – od pádu režimu Saddáma Husajna, přes občanskou válku v Iráku, Sýrii a události tzv. arabského jara.