Cestovat nalehko

“VŠEHO CO NEJMÉNĚ! CESTOVAT NALEHKO – TO JE MŮJ SEN...,” zapsala si do deníku TOVE JANSSONOVÁ (1914-2001), spisovatelka, malířka a ilustrátorka, finská autorka píšící švédsky, světoznámá především jako autorka knížek o mumincích. Její knihy byly přeloženy do 45 jazyků, v roce 1966 získala nejvyšší možné ocenění dětské literatury - Cenu Hanse Christiana Andersena a v roce 1994 Velkou cenu Švédské akademie. Psala také autobiografické texty, romány a především mistrovské povídky, které vycházejí česky poprvé. Ostrovy, moře, lodě, cestování. Příroda. Samota. Práce a láska. Svoboda. Tak by mohl vypadat pokus o portrét Tove Janssonové, spisovatelky a malířky, ženy mnoha talentů a mnoha autoportrétů: "Každé plátno je autoportrét!" i "Každá vážně míněná kniha je autoportrét." Tove Janssonová se nechtěla vyjadřovat doslovně, ale obrazně - v psaní i v malování. Uměla se dívat velmi pozorně, a to s malířským viděním souviselo, ostatně v jednom svém dopise píše o psaní jako o "malování slovy", svědčí o tom například její popisy přírody, zvláště popisy krajin. Tove Janssonová musela psát, každý den, aby si sama udělala jasno a aby do věcí vnesla jasno, kreslení a malování už pro ni nebylo dost výstižné a přesné. „Aby mohl být člověk přesný, musí se umět velmi pozorně dívat a velmi pozorně naslouchat, musí se naučit klást ty správné otázky, zjistit, co je pro člověka na světě nejdůležitější, v co doufá, čeho se obává,“ zapsala si Tove Janssonová do deníku a s tím psala i své výborné povídky.