„A okamžitě mě posedla agorafobie. Děsil jsem se otevřeného prostoru. Pět let mezi těsnými zdmi mě zbavilo schopnosti zdolat nesmírně strmé schodiště a rozlehlý prostor vězeňského dvora.“
Do Tuláka po hvězdách jsem se pustila díky čtenářskému klubu #klasikomilove a díky tomu, že jsme knihu měli doma v knihovně a manžel na ni s dobrým vzpomínal. Jinak jsem o knize nevěděla zhola nic, nepřečetla jsem si anotaci ani žádné cizí názory, prostě jsem se rovnou pustila do čtení. Trochu naivně jsem vlivem názvu i obálky čekala nějaké sci-fi a ono vůbec ne.
Kniha vypráví o Darellu Standingovi, vězni odsouzeném na doživotí, kterému se již v dětství občas objevovaly vzpomínky na jeho předchozí životy. Jeho výlety do minulosti se ještě prohloubí, když bývá v samovazbě opakovaně svazován do svěrací kazajky, a tak v knize narážíme na několik příběhů v příběhu - těšit se můžete například na setkání s Ježíšem nebo na vyprávění trosečníka, který přežíval několik let na ostrově, kde nebylo nic než skály a kamení (nebudou tak ochuzeni ani čtenáři prahnoucí po Londonově dobrodružné literatuře). Všechny předchozí životy Darella Standinga spojuje utrpení, které je však zdoláváno díky odhodlání a silné mysli.
„kdo by stál o květy tam, kde jsou květy stále? V mé zemi, když se železná zima zlomí a slunce zažene dlouhou noc, první kvítky, které se zablýsknou na okraji tajících sněhů, jsou zdrojem radosti a my na ně jen hledíme a hledíme.“
Kniha se četla dobře, některé příběhy mě pohltily a přečetla jsem je na jeden zátah, jiné mi úplně nesedly a prokousávala jsem se jimi delší dobu. I z toho důvodu věřím, že si v knize každý najde něco, takže pokud je mezi vámi někdo, kdo čtení Tuláka po hvězdách odkládá stejně, jako jsem ho odkládala já, neváhejte a pusťte se do toho.
Zajímavost na závěr: Oba vězni, se kterými je Darell Standing v samovazbě v kontaktu, nesou jména skutečných vězňů ze San Quentina - Ed Morrell dokonce Jacka Londona často navštěvoval i u něj doma a je tak vysoce pravděpodobné, že některá jeho vyprávění o životě v cele se stala základem Londonovy knihy.
-@jackelinmandragor-
„A okamžitě mě posedla agorafobie. Děsil jsem se otevřeného prostoru. Pět let mezi těsnými zdmi mě zbavilo schopnosti zdolat nesmírně strmé schodiště a rozlehlý prostor vězeňského dvora.“
Do Tuláka po hvězdách jsem se pustila díky čtenářskému klubu #klasikomilove a díky tomu, že jsme knihu měli doma v knihovně a manžel na ni s dobrým vzpomínal
...