Ačkoliv

Když osamoceni setrváváme v očekávání, v nejistotě, kdy se v stmívání či rozednívání nachází „skrytost, nevyslovitelnost, tušenost“, náznaky čehosi nedefinovatelného, kdy něžně a jemně promlouvající záblesk ve skulině představuje naději, obrat k lepšímu a ukazuje jasnější cestu, kdy doufáme ve vyčištění duše, utišení šelestu a rozplynutí překážek v mysli – „procházet se bez ohlížení“.
Je neskonale pozdě babrat
se v nepřehlednosti
je neskonale brzo
dělat nějaké závěry
je neskonale akorát
začít tančit
uvědomit si tuto minutu