Bouře mečů: Píseň ledu a ohně 3.

Zatím nejlepší díl.
Jak přituhuje, tak se krásně začínají vybarvovat jednotlivé charaktery. Už to nejsou lehké náčrtky v notesu, jak v předchozích dílech, i když pořád zatraceně kvalitní. Už to jsou nástěnné malby v chrámech zářící desítkami barev.
Matkám proklouzávají ze spárů malí synové a rodí se králové.
Se stejně vybroušenými rodovým znaky jako jejich otcové.
Jak je zrod hrdinu někdy pozvolný a velice nedobrovolný je krásné vidět na lince Sama - neuvěřitelně napínavé pasáže.
Jak se Tyrion zpátky začleňuje do hry s novými hráči a nestíhá uhýbat před výpady stejně prohnaného Lva otce? Nádhera!
To váhání, jestli je větší hajzl Joffrey, Tywin nebo Cersei je TAK krásné. A je to důvod, proč to tak miluju, fakt že jo.
Těmi řádky se člověk tak lehce nechá pohltit a žije jimi na 100 % po celou dobu čtení.
A je tak uspokojující patřit do té party fanoušků, kteří touto Hrou o trůny žijí a tak vážně ze s váma dohadují o sympatičnosti matky draků a jejím nároku na legendárnost a trůn Sedmi Království.

Bojím se neskutečně, že ty další díly nebudou tomuto sahat ani po kotníky. Jedeme dál!