Maličkosti z lásky

Maličkosti z lásky jsou čtyřverší, ve kterých Jiří Žáček zkřížil lyriku s humorem, smyslnou lásku s každodenním koloběhem, citové prožitky s hledáním pravdy. Taková čtyřverší jsou jako střípky, ve kterých se zrcadlí svět. Maličkosti z lásky jsou jako akordy — rychle a jasně v nich zazní, co milujeme a bez čeho bychom nedokázali žít.
Maličkosti z lásky jsou všední, zdánlivě bezvýznamné věci, které nás provázejí celý život a nedokážeme bez nich žít. Stejně tak i chvíle, kdy jsme se osudově zamilovali, jsou pro nás významnější než války nebo živelní katastrofy, určující běh světa. Maličkostem dává básník důsledně formu čtyřverší. Dokáže v nich zachytit, co nás z lásky provází od kolébky do hrobu.

Žáčkovým velkým pomocníkem v této kapesní knížce je malíř Milan Janáček. V jeho pastelech je nová barevnost skrývající čtvrtý rozměr našich prožitků a zkušeností. Stojí za to milovat všechny maličkosti a nebrat život příliš vážně, protože beztak z něj nevyvázneme živí.

„Přece nemůžeš psát jen samé maličkosti!“ vytkl mi jeden z mých přátel. Tehdy jsem se rozhodl napsat poému nebo cosi na ten způsob, abych mu, i sám sobě, dokázal, že to umím také. Tak dlouho jsem se chystal na poému, až jsem se pustil do čtyřverší. Takže opět maličkosti. Momentky. Lyrické epigramy. A proč ne? Proč by čtyřverší nemohlo být střípkem, v němž se zrcadlí svět? Stačí ovládnout umění zkratky a nápovědi. Ale to je právě to nejtěžší! — ——— — Čtyřverší je akord, který zazní a odezní tak rychle, že ho rozptýlená čtenářova fantazie vůbec nemusí zaznamenat. Jsou témata, pro něž se čtyřverší zdá být příliš těsné. Mnohokrát jsem podlehl pokušení připsat další sloku — a pak jsem ji škrtnul. Anebo nechal a škrtnul první. Anebo škrtnul obě a napsal třetí. Připadá mi, že jsem víc škrtal, nežli psal. Ale něco přece zbylo. Akordy. Maličkosti z lásky.

Jiří Žáček