Sebrané spisy Jana Patočky jako ediční problém

Kniha Sebrané spisy Jana Patočky jako ediční problém se zabývá dvojími, samizdatovými a tištěnými sebranými spisy českého filosofa Jana Patočky (1907-1977) a dalšími domácími i zahraničními edicemi jeho díla. Archivní soubor prací Jana Patočky začal vznikat s pořádáním autorovy pozůstalosti krátce po Patočkově smrti. Dvacet sedm svazků této ineditní edice, kterou Patočkovi žáci připravili do roku 1989, představuje plnohodnotný pokus o uspořádání a kritické vydání Patočkových sebraných spisů. Na konci osmdesátých let se pomýšlelo na exilové vydání, které mělo vzejít ze spolupráce domácí, exilové a zahraniční badatelské obce. Porevoluční Sebrané spisy Jana Patočky vycházejí od roku 1996 a oproti předchozí řadě představují přeuspořádanou a doplněnou edici.
Kniha sleduje vydavatelskou historii Patočkova díla a to, jak se při pořádání sebraných spisů uplatňují tematická, chronologická a další kritéria, jak se proměňuje podoba a rozsah edičního komentáře, zvláště při zacházení s edičně problematickými oblastmi (cizojazyčné práce či varianty česky psaných textů, neautorizované přednášky, jejichž znění se opírá o magnetofonové záznamy či zápisy posluchačů, fragmenty a náčrty). Na základě této analýzy se pak snaží pojmenovat obecnější zákonitosti ediční praxe a nastínit, jak se ediční řešení odráží ve způsobu zpřístupnění celku autorova díla, jehož vlastní tematicko-chronologický profil vhodnost různých řešení podmiňuje.
V závěrečné příloze jsou zpřístupněny ediční rozvahy, komentáře a polemické reakce z období 80.–90. let, jejichž tématem byla otázka zveřejnění celku Patočkova díla (zastoupeni jsou I. Chvatík, F. Karfík, E. Kohák, P. Kouba, J. Němec, M. Petříček, jr., V. Prečan, J. Vladislav).