Jak umírá demokracie

Tato kniha je zdařilou, racionální úvahou o tom, jak se demokracie prostřednictvím jemných a dokonce legálních kroků vyvíjí, resp. mohou vyvinout v autoritářské státy. K "recenzi" p. Šůchy snad jen dodám, že pochybuji, že tu knihu četl, protože kdyby tak učinil a byl při smyslech, nemohl by zplodit tento děsivý blábol, ve kterém naházel do jednoho koše "neomarxismus" (Co to jako je???? Dnes už se tímto prázdným slůvkem označují dokonce i cyklisti. Nebo jsem někde zahlédl, že dvě turistky zavražděné v Maroku, si za to mohly samy, protože to byly "neomarxistické blbky".), "fašismus" a zavírání do "koncentráků" (Tomuto nesmyslu už vůbec nerozumím.), zkrátka ve stylu protiproudu.cz nebo příznivců SPD či KSČM. To jsou přesně ti občané, kteří tvořili (viz otřesná, útočná rétorika vůči K. Čapkovi, je to prakticky stejné nenávistné, iracionální blábolení jako u dnešních vyznavačů extrémních ideologií a názorových proudů), tvoří a stále budou tvořit podhoubí autoritářských ideologií a režimů. A i o nich je tato kniha.

To, co jsem od knihy očekávala, se až tak úplně nepotkalo s tím, co jsem v knize našla, z čehož samozřejmě nelze vinit autory. Myslela jsem, že téma bude pojato obecněji, ale těžiště knihy je v americké vnitrostátní politice. Na příkladu některých jiných států autoři ukazují, jak to dopadne, když... Kniha však bezesporu obsahuje důležité myšlenky, které čtenáře nutí zbystřit a klást si otázku, jestli to, co se kolem nás děje, lze ještě nazývat demokracií, nebo zda už máme hledat symptomy plíživě umírající demokracie. Knize by velmi pomohlo, kdyby ji autoři seškrtali na jednu třetinu. Mnohokrát jsem měla pocit, že dané dílčí téma se již vyčerpalo, ale autoři se tím nenechali odradit a pro jistotu zopakovali to, co už dříve několikrát zaznělo. Ačkoliv je kniha místy trochu zbytečně nafouklá, určitě je určena všem čtenářům, kterým je demokracie svatá.