Stančíkův Nulorožec trochu připomíná pohádku o chytré horákyni: je to taková detektivka-nedetektivka, konspirace-nekonspirace. Přesto – anebo možná právě proto – čtenáře upoutá natolik, že hltá jednu stránku za druhou a nemůže se dočkat, jak cynický inspektor Lavabo vyřeší svůj případ či co odhalí Goethův tajný deník. Vedle nesporné zábavnosti má ale román i další přednost – na nejednom místě autor svými hříčkami čtenáře vyzývá, aby sáhl i po jiných knihách a trochu se dovzdělal.