Šarlatové písmeno

Šarlatové písmeno je americký historický román o lásce, víře a odhodlání, ale také o nenávisti či touze po pomstě. Nebudu vám tu teď tvrdit, že vás čeká něco krásného, ale rozhodně vás čeká silný a hodně zajímavý příběh. Ten vás zavede do 17. století rovnou na pranýř, kde si má Hester odpykat část svého trestu.

Ano, začíná to poměrně smutně, a když se nad tím tak zamýšlím, těch veselých částí tam ani moc není. Mohlo by se zdát, že z knihy čiší pouze beznaděj, ale není to tak. Hlavní hrdinka, Hester Prynneová, je neskutečně silná žena, která z víry v lásku dokáže skoro nemožné.
Dnešní mládež se jistě pozastaví, možná si bude říkat, že je to šílené. Jistě, ona celá ta doba byla šílená, ale myslím si, že je dobré si stále připomínat, jak se dneska vlastně máme dobře.

Příběh je poutavý, velmi pěkně napsaný a rozhodně nehrozí, že by se čtenář nudil. I když... zde musim přiznat, že jsem se trochu nudila u prologu. Ten má skoro 50 stran a vážně si myslím, že mohl být aspoň o půlku kratší. Proto na budoucí čtenáře apeluji: vydržte, po prologu už je to dobré! Zároveň nedoporučuji jej překočit, neb se z něj čtenář dozví, jak a proč příběh vznikl.

Tato edice od CooBoo se snaží klasickou literaturu přiblížit mládeži, která ji má většinou v povinné četbě, a tyhle krásně zpracované knihy lákají už na první pohled.
A jen tak mimochodem – toto vydání obsahuje i nádherné ilustrace.

Boston, sedmnácté století, úzkoprsá morálka, pro nás až nesmyslná pravidla. Hlavní hrdinka Hester porodí nemanželské dítě a nepřizná, kdo je jeho otcem. Společnost jí odsoudila a zanechala na okraji společnosti. Příběh o vině, trestu i odvaze.

Tato klasika se mi dlouho vyhýbala, ani na škole, ani později se mi nedostala do ruky a upřímně musím říci, že jsem doposud Šarlatové písmeno neznala ani z doslechu. Díky skvělé skupině Klasikomilů, poznávám díla pro mě méně známá a jsem za to moc ráda. Tato kniha mě ihned zaujala svou anotací, mám ráda takovéto příběhy, ale nakonec jsem se při čtení trochu potrápila.

Co se týče prologu s názvem Celnice, který má padesát stran, tak to pro mě bylo kruté se tím prokousat. Kdybych knihy odkládala, tak ji možná odložím hned po pár stránkách. Naštěstí jsem vytrvala a poté již přišel na řadu samotný příběh. Ten mě opravdu zajímal, chvílemi jsem byla i napnutá, kam nás autor povede dál. Bavily mě zmínky o léčitelství, které bylo v sedmnáctém století opravdu jiné. Líbil se mi postoj hlavní hrdinky, líbilo se mi odhalení otce (i když, kdo je otcem odhalíte sami velmi brzy). Co mě nebavilo, tak dlouhé popisy, časté úvahy a méně akce. Ale to už tak u klasiky bývá.

Celkově bych to shrnula jako knihu se zajímavým námětem a kdyby byla sepsaná jako povídka (kterým se autor především věnoval), bylo by to naprosto skvělé.

Nemohu opomenout nádherné zpracování. Tato řada CooBoo Classics je prostě vyvedená.