Národní hrdinové - židovské oběti: Holokaust v české kulturní paměti

Rozbor vnímání holocaustu v poválečných dějinách. Tak by se dala publikace krátce charakterizovat. Avšak problematika je to velmi rozsáhlá. Jedná se tedy spíše o úvahy a též případovou studii na příkladu Terezína.

V první kapitole autor nastiňuje vznik dvojí historie, tj. historie holocaustu jako „cizí“ historie a historie utrpení Čechoslováků, která v oficiálním poválečném směru byla protěžována a často úmyslně bylo utrpení židů bagatelizováno, či nivelizováno na úkor ostatních obětí.

Pro mě velmi zajímavá kapitola o Terezíně, vzhledem k tomu, že město mám, co by kamenem dohodil a znám ho dobře. Terezín je zde popisován jakožto smutný svědek novou nomenklaturou naprosto opomíjeného utrpení hlavně židovského národa. Stejně jako v obecném povědomí hluboce ukotvená představa, že Terezínský koncentrační tábor byla jen Malá pevnost. Úpravy pietních míst, stejně jako marné snahy o zachování alespoň části ghetta po válce, nebo stále odkládaný vznik muzea, to vše bylo složité. Jediné co bylo rychle hotovo, byl úklid, zahlazení stop. Původní a noví obyvatelé nechtěli mnoho památek na utrpení lidí. Všechny snahy o celkové zlepšení města jako svědka doby se vlekly a například muzeum vzniklo až po roce 89.

Následující části nazvanou „Podoby holocaustu“ se autor zamýšlí nad obrazem šoa ve veřejném prostoru (knihy, film atd.). Řeší vnímání postoje oběti jak mezi nežidy, tak mezi nimi samotnými prostřednictvím některých židovských spisovatelů. Jsou zde dobře popsány rozdíly mezi autory, kteří se vydali oficiální cestou a zůstali druhdy někde mezi antisemitismem a nivelizací a těmi, kteří se snažili alespoň trochu objektivně popisovat subjektivní utrpení židů.

V poslední kapitole se pak autor zabývá holocaustem ve vnímání po roce 68 až do let devadesátých. Po částečném uvolnění a objektivizaci nahlížení došlo k návratu lži na trůn v době normalizace a též oživení některých antisemitských tendencí (propouštění, emigrace etc.). K jistému pokračování dochází v ilegálním samizdatu, byť ani ten není prost historiografických tendencí založených na národních antitezích Čech vs. Němec. Zlepšení pak nastává až po roce 89.

Celkově je to neutěšený obraz o vnímání holocaustu u nás. Ve většině případů je obraz pokřiven, zatížen marginalizací, či nivelizací. I v dnešní době je stále patrný latentní, byť naštěstí snad velmi nepatrný antisemitismus. Rozhodně kniha je plná zajímavých úvah a dává velmi dobrý vhled do této problematiky, byť je zřejmé, že k narovnání mnoha příkoří bude třeba ještě mnoho listů papíru, pokud je něco takového vůbec možné.