Hlava světa

Strhující pěkný historický román, který jsem přečetl jedním dechem. Příběh je velmi komplikovaný a propletený se spoustou postav, některá mají pro nás neobvyklá germánská jména, a proto velmi vysoko hodnotím i to, že jsem se v ději neztratil (přestože jsem poměrně nepozorný čtenář a téměř vždy mívám problém se do jakékoli knihy začíst). Přestože kniha téměř neobsahuje popisné pasáže, ta atmosféra té doby je vystižena velice představitelně, někdy z ní až dost mrazí.
Kniha má zajímavý doslov, ve kterém se dozvíte, které části příběhu jsou historicky podloženy a které jsou vymyšlené. Vzhledem k neobvyklosti a komplikovanosti příběhů mne velmi překvapilo, jak relativně velká část příběhu je založená na historických pramenech, celou dobu čtení jsem to moc neočekával.
Příběh se z větší části odehrává na dvoře a okolí východofranckého krále Oty I. „Velikého“, ale má velké přesahy i do slovanského prostředí; koneckonců hlavní postava románu, princ Havolanů Tugumír je Slovan. Pro nás Čechy je zajímavý okrajový přesah do Čech, kníže Václav se v románu nakrátko objeví a ta krátká epizoda je docela důležitá.
Mnoho z nás asi někdy přemýšlelo, jak to vlastně v té době bylo, proč Germáni ovládli původně slovanská území v oblasti východního Německa. Román k tomu tématu rozhodně přináší zajímavé příběhy a pohledy, které nechci prozrazovat. Najdeme v něm i markraběte Gera, který je vylíčen zhruba tak, jak si ho my Slované představujeme.
Pro mne osobně ještě bylo velmi zábavné si uvědomit (autorka to určitě tak napsala schválně), kolik hrozných chyb a špatných rozhodnutí (osobně poměrně sympatický) král Ota I. „Veliký“ udělal, někteří panovníci prostě panovali opravdu „z boží milosti“ a stali se pak „velkými zakladateli“.

Románů zabývajících se obdobím raného středověku a střetu nastupujícího křesťanství s pohanstvím není v krásné literatuře mnoho, obzvlášť pak těch, které se odehrávají na území východních Slovanů mezi řekami Sálou, Labem a Odrou. Rebecca Gablé tu dokazuje, že našla nosné téma, dobu i místo děje. Hlava světa dostatečně splňuje základní požadavky na kvalitní historický román - historickou věrnost stavějící na znalosti pramenů a čtivost. Zavádí čtenáře na dvůr Jindřicha Ptáčníka a jeho syna, pozdějšího prvního císaře Svaté říše římské Oty I., do období první poloviny 10. století. V románu se objevuje i česká stopa v podobě prvních Přemyslovců, svatého Václava a hlavně jeho matky Drahomíry pocházející z města, které Jindřich Ptáčník roku 929 dobyl a tím urychlil postupné ovládnutí původně slovanského území. Ze stejného města pochází i hlavní postava románu, historicky doložený princ Tugumir, v jehož životě a osudu se zrcadlí právě střet pohanství s křesťanstvím, které si při obracení na víru prostředky příliš nevybíralo. V pestré řadě postav vyniká dále druhá Ptáčníkova manželka Mathilda, intrikánka a zakladatelka kláštera v Quedlinburgu, která byla později prohlášena za svatou, či její syn a bratr Oty I. Jindřich. Autorka svoji historickou ságu doplnila i zajímavým doslovem a poznámkám k některým postavám, ať už jde o samotného císaře Otu I., jeho manželku Editu z Essexu či přemožitele Slovanů markraběte Gera, a díky prokázané erudici a vypravěčským schopnostem se hned první u nás vydanou knihou směle řadí po bok autorů velkých historických ság jako jsou Follet či Falcones.