Mr(a)zí: Deník, který jím není

(...) Náš svět je nyní příliš přeplněn experty na dějiny dejme tomu 21. srpna, kteří se již nikdy nebudou zabývat ničím jiným. Takový svět ale stojí na vodě, protože tito certifikovaní odborníci mezi sebou nedovedou komunikovat, někdy ani nemají o čem. Zatímco pravý učenec, scholar, "čím širší má rozhled, tím dále vidí, a tím více je také schopen rozpoznat přicházející nebezpečí". A jinde autor říká: "Nikdy nebyl koridor vzdělání tak nebezpečně úzký jako dnes. Jako bychom kráčeli temným a úzkým sklepením, ačkoli máme k dispozici široký obzor." Chybí nám prostě láska k vědění, což se ovšem Michala Janaty netýká. "Dnešek je možno chápat jako vítězství hlučnosti nad plody mozku." Je to zjevná pravda, možná i proto se tato metafora autora tak zmocnila a vláčela jej za sebou jako zajatce se smyčkou kolem krku. Kniha obsahuje též nemálo přesných a zajímavých postřehů o naší současnosti a v neposlední řadě i střípky krátkých básní ("Mží, mrtví hnijí s polevou deště. Ještě? / Svět naruby otevřel se sluncem na líc. / Unylé slunce popelem podzimu chrastí."). Ovzduší lásky k poznání a vědění, rozkoš z dobrodružství myšlení prostupuje tuhle svým způsobem neobyčejnou knihu.