(…) Silnou stránkou je teoretický a historický úvod. Obecnou část knihy si lze představit jako ob­šírná prolegomena k vlastní technicky jazykovědné analýze a případné syntéze. Nejlépe se tu může uplatnit autorova erudice napříč obory se zvláštním zřetelem k filozofii jazyka, nejvděčněji zde lze rozvinout smysl pro společenské procesy, v nichž bylo utváření terminologie ukotveno, i pro ideový a hodnotový rámec jejího budování. Zcela náležitě M. Janata hovoří o stěžejních posta­vách tehdejší obecné jazykovědy, jako byl např. Wilhelm Humboldt, či o pojetí jazyka u roman­tických filozofů, přidává další dílky do mozaiky a postupně skládá plastický obraz duchovních podmínek onoho „zrodu“, na nějž cílí. Je občerstvující o těchto záležitostech číst bez předsudků, které se v době polistopadové k tomuto období vážou. Za velice zdařilé dále považuji podrobné a do hloubky propracované pojednání o povaze termínů a terminologie, a totéž platí i o povaze slovníků a slov ve slovníku. (…)