Chmurdálie

Nečetla jsem Pískový vrch, protože už je rozebraný, a tak jsem se na základě kladných recenzí pustila rovnou do Chmurdálie. Nejsem ale zřejmě ideální cílovou skupinou, protože romány typu rodinných ság mě odjakživa nebaví. Navíc tady byly všechny klíčové postavy osaměle žijící ženy, což bylo dost zvláštní, muži byli fakticky mimo hru. Nemůžu říct, že by autorka neměla očividný talent, ale myslím, že ho neumí udržet na uzdě. Kniha se podobala volnému toku asociací, kdy jedna myšlenka nahrazovala ve zběsilém tempu druhou, a tak jsem musela v jejich záplavě neustále hledat nějakou, která posune děj aspoň o kousek dál. Jako liberál nemám absolutně žádný problém s menšinami, ale zdálo se mi, že autorka románu do děje nasázela černošku, Židy, lesby, gaye a migranty jen proto, že je dnes vděčné a oceňované téma. Třešničkou na dortu byl porcelánový nočník, který jako jediný propojuje různé roviny románu a táhne se jím jako příslovečná červená nit. Takže jsem se opravdu hodně těšila, až knihu dočtu a odevzdám do antikvariátu.