Peníze od Hitlera

Po sérii zklamání z některých nových českých knih jsem se dočkal při četbě Peněz od Hitlera konečně zase jednou výborného čtenářského zážitku. Velmi mne ovšem zaráží, že tato kniha unikla pozornosti recenzentů v našich hlavních denících (nebo uniklo mé pozornosti, že ji někdo recenzoval, kromě HN). Název knihy ovšem myslím není šťastný, už proto, že se nijak výrazně netýká hlavního tématu. Tím je křivda spáchaná na jedné německožidovské rodině po osvobození a po letech pak snaha tuto křivdu nějakým rozumným způsobem odčinit. Je to kniha, kterou by měli číst všichni, kdo by rádi zase o něco více pochopili složité válečné a zejména poválečné období, všichni, kdo jsou otevřeni objektivnějšímu výkladu historie, přičemž se na nikom nechce, aby své názory zcela měnil. Je to jedna z knih ( a není jich zrovna moc), která napomáhá vcítit se do tehdejší situace, pomáhá pochopit obě strany a nenutí se vyloženě stavět na jednu z nich. To už stejně ani nejde. Kniha je to pravdivá, syrová (místy neobyčejně krutá) a hlavně odvážná. Pro všechny čtenáře s otevřeným srdcem a myslí.

Moje první kniha od autorky, na kterou jsem se již dlouho chystala. Nejprve jsem si musela zvyknout na autorky specifický styl psaní, jakmile jsem se ale do knížky "ponořila", tak jsem byla fascinována. Musím přiznat, že i v průběhu čtení jsem se musela velmi soustředit a vnitřně si překládat autorčiny myšlenkové pochody. Kdybych to měla shrnout do jednoho slova, bylo by to absurdno, absurdno osudu, absurdno lidských povah, absourdno poválečného období, atd. Autorce se rozhodně povedlo, aby čtenář nad knížkou přemýšlel a aby mu z ní nebylo dobře a přemýšlel nad jejím obsahem. Knížka je velmi zajímavá a za mě i jiná, než knihy na podobné či totožné téma, ráda ji doporučím k přečtení.

Ještě stále se rozhoduji mezi Nic moc a Stojí za to. Kniha je napsána pěkně, čtivě, ne příliš zdlouhavě. Příběh sám o sobě je smutný, poutavý. Hlavní myšlenka je zřejmá. Ale přesto je tam nějaké cosi, co mi vadí. Po Vyhnání Gerty Schnirch jsem se dostala do jakéhosi oparu lítosti a možná jsem čekala podobně vtahující atmosféru, která nepřišla. Snad proto, že je v příliš krátké knize zaznamenán příliš široký časový úsek a neměla jsem mezi skoky v čase možnost se vcítit. Nevím. Vím ale, že až se mi naskytne příležitost přečíst knihu s podobnou tématikou, nebudu váhat.
!Spojler!
Já bych všechny ty komunisty kádrový vesnický sedřela z kůže. Všem bych sebrala i poslední roli toaletního papíru a vysoudila na nich i spodky, co mají na sobě!