Dopisy z nerevoluční doby

Autor využívá formu fiktivních dopisů, v nichž polemizuje s rozličnými argumenty, jež se dotýkají problému revoluce. Jak vyplývá již z názvu, jeho východiskem je charakteristika současnosti jako nerevoluční doby. Pro tuto nerevolučnost nabízí dvě možná vysvětlení. Nerevoluční atmosféra ve společenském dění může být důsledkem takového dějinného vývoje, jenž vedl k úplné optimalizaci podmínek lidského života. Proto se revoluční potenciál již vyčerpal a zmizel z perspektivy lidského usilování. Odlišným vysvětlením nerevolučnosti je náhled, že revoluční události dostatečně dosvědčují neuskutečnitelnost představ člověka o lepším společenském uspořádání. Z tohoto hlediska každá revoluce pouze prohloubila dějinnou frustraci.

Autor se po úvodním naznačení tohoto rozpětí záměrně nehlásí k ani jednomu z nabízených vysvětlení. Zřejmě se spoléhá na to, že pozorný čtenář snadno nalezne jeho názorové preference v polemikách, jež tvoří jádro knihy.

Jakkoliv každý dopis začíná oslovením, autorovi záleží na určité míře utajení, a tak rozsah záběru úvah o revoluci vychází najevo až ze závěrečného seznamu literatury. Ten prozrazuje díla, která spadají do sféry jeho korespondenčního zájmu. Dozvídáme se tak, že z dějinného hlediska jeho polemiky začínají v období Francouzské revoluce, dále zaznamenávají důležité mezníky následného společenského vývoje až po současnost.

Domníváme se, že Bláhova kniha nepostrádá aktuální podněty, a to obzvláště s ohledem na letošní výročí listopadové revoluce.