Vzdělaná

Už dlouho mě nic tak nenadzvedlo jako čtení téhle knížky.
Je to životopis ženy, která vyrůstala v ortodoxní mormonské rodině, bez vzdělání a možnosti poznat i svět mimo její uzavřenou komunitu a přesto se dokázala vymanit a získat vzdělání.
Její život byl plný bolesti - fyzické i psychické - bez lékařské péče, v rodině, kterou řídil psychicky nemocný otec. A ve chvíli, kdy se jí podaří opustit domov a odjet za vzděláním si říkáte: “Konečně! Teď už bude všechno dobré…”
Omyl. Bude to ještě horší! Budete knížku odkládat, protože to nejde číst naráz, je to příliš trýznivé, a pak se k ní zase vracet, znovu a znovu.
Těžší než odejít z jediného místa, které člověk znal, je pochopit a vnitřně se vyrovnat se všemi škodami, které špatná výchova v toxickém prostředí na člověku samém napáchala. Vyrovnat se se ztrátou blízkých, ztrátou jakékoliv podpory a zároveň dovolit sám sobě žít život, jaký si zaslouží… (AP)

Kniha je vlastní zkušenost autorky, je to popis jejího vyrůstání v Idahu v mormonské rodině na samotě v horách. Jeto napínavé každou jednotlivou stranu. Nedokážu si představit, že osud těchto lidí nechá někoho chladným. Odjakživa mě fascinují rodiny odstřižené od systému se skálopevným přesvědčením, že na zbytku společnosti je něco špatně a jen oni dosáhnou vykoupení asketickým životem. Kolik takových rodin je? Dlouho jsem se musela učit nevidět v těchto lidech jen blázny, ale být otevřena jejich pohledu. Tady jsem ale trošku narazila. Ač ji doporučuji všemi deseti u čtení jsem se navztekala a bylo pro mě náročné zůstat objektivní. Protože díky této rodině se svým sebedestrukčním ražením jsem si procvičila zásobu sprostých slov. Bytostně nesnáším pánbíčkářské kecy o ďáblu a celé to pokrytectví v dávání rukou pryč od vlastních činů ohánějíc se vykoupením a boží rukou. Neskutečně mi to otevírá kudlu v kapse. Takže první třetinu knihy jsem musela přetrpět chlapa, který je zaslepený vírou a dává všanc život všech členů své rodiny nebezpečným stylem života. Včetně své dcery Tary, autorky knihy. Fyzicky špatně jsem se cítila u těchto stránek a nenáviděla toho chlapa do morku kostí. Celou knížku ustavičně fandíš Taře, aby se ze spárů rodiny dostala a kroutíš hlavou, jak je to šíleně, šíleně těžké. Jak ty pouta, jakkoliv zrůdné, jsou nepředstavitelně silné a ta výchova je v ní doslova zažraná. Z názvu vyplývá, že prchne na školy a celou knihou se táhne její snaha vymanit se a zároveň hluboká zakořeněnost otcovy výchovy. Uhrane vás to, doslova. Každou osobu, která ji strhává na dno nenávidíte a naopak adorujete ty, co ji vytahují hlavu z písku. Díky Taře pojem vzdělanost bobtná do ohromných rozměrů. Poznala víc pravd, než jen otcovy a naučila se myslet sama za sebe. Myslím, že lepší knihu letos nepřečtu. Tento kousek vyšel 2020 ve VKČ a hned byl fuč a Albatros nečekaně udělal tento dotisk v takovém nákladu, že už je taky pryč.