Antagonista

Sebastián Jahič, autor transgresivní fikce, se na pozadí svých úvah o výstavbě výpravné literatury zabývá promítnutím celospolečenského vyrovnání s globalismem do „umění“ masové kultury.
Odráží se od dějinného vývoje vnímání archetypu Antagonisty k rozboru směrování společnosti. Vyhodnocuje, že její proklamovaný pacifismus vede k homogenizaci a zprůměrování deteritorializovaného lidstva. Nakonec navrhuje politickou i duchovní „linii úniku“ z mechanizovaného světa simulaker a spektáklů; jinými slovy, plánuje útěk z ráje, v němž dějinám a všem velkým příběhům odzvonilo.