Poslední kojot

Výborné čtení. Nejdříve jsem už dávněji četla Černou ozvěnu, z dějě si už skoro nic nepamatuji, ale o to intenzívněji si pamatuji dojem, který z ní ve mně uvíznul, určitý pocit. Vzpomínka na člověka ovlivněného zážitky z černých tunelů. Díky ní mi utkvěl autor v paměti. Pak jsem viděla seriál, taky se mi dost líbil, i když zpočátku mi představitel hlavního hrdiny moc nesedl, ale kde je spousta dějových okamžiků, vztahy i charaktery postav jinak. A tak když jsem se teď pustila postupně do čtení celé série, vidím a promítám si do průběhu knih vizuálně herce, místa, souvislosti ze seriálu. Někdy to pomůže snadnější představivosti, často překvapí odlišností od seriálu, výjimečně i překáží (některé rozdíly jsou pak obtížněji přijatelné, jako třeba postava Boschova nadřízeného Irvina Irvinga, který má v seriálu mnohem větší prostor a od knihy zcela jiné chování, možná díky herci, který působí tak přesvědčivě, že by byla škoda toho nevyužít). Z této knihy mi utkvěl především ten motiv, podle nějž je pojmenována, toulavý kojot, jak podobně a zároveň odlišně je v obou provedeních prezentován. Autor má talent překvapit rozuzlením, ale zároveň jsem si uvědomila, jak málo z děje samotného mi z knihy i seriálu zůstává v paměti, vůbec jsem si nedokázala vzpomenout, jestli v knize i v seriálu je osoba, která má smrt Boschovy matky na svědomí, stejná. Oč působivější zůstává dlouhodoběji pocit, o to méně dějových momentů. Přesto vynikající zážitek, napínavý a poutavý děj, který působí realisticky, představitelně a skutečně. Jak jsem už zmínila, mám v plánu a postupně pročítám celou sérii, k jejímuž přečtení mě to stále vábí, přestože se jedná už o několikátý díl.