Strážci Orlických hor 1938

Kniha je podobně jako ostatní knihy autora velmi dobrá.
Oproti starším publikacím se autor zabývá opevněním jenom okrajově a hlavní prostor je dán příslušníkům SOS a vojska, kteří byli nasazeni v tomto prostoru. Velkou předností je množství dobových fotografií a map z nichž velká část nebyla dosud nikde publikována. Pevnostem je věnován velký prostor ve fotografické části publikace.
Ve srovnání s prvním dílem Jednotka určení SOS, jsou bojová střetnutí s Freikorpsem popsána daleko podrobněji.

Knížka se mi velmi líbila a doporučuji ji každému zájemci o tuto problematiku a to i v případě že již vlastníte starší knihy autora.

Jsem rodákem z Orlických hor a od mládí jsem se zabýval jejich historií. Vyšla mi i kniha Dějiny Neratova(Bärnwaldu), proto jsem si se zájmem tuto knihu koupil. Jak ji hodnotím?
Silně připomíná tendenční publikace Oty Holuba ze 70. a 80. let 20. století. zevrubně popisuje každičký detail četnictva, Stráže obrany státu, výstroj, dislokace a zážitky těchto státních zaměstnanců. Samotné obyvatele orlických hor zcela ignoruje. zmiňuje je pouze jako henleinovce nebo sudetské Němce. Nejmenuje jediného místního obyvatele, nezabývá se jejich těžkostmi, které jim opevnění a přítomnost vojska způsobila. zcela pomíjí fakt, že chudí místní obyvatelstvo nejne nemohlo na opevnění pracovat, ale místní firmy vůbec nemohly o zakázky soutěžit. Všechno dostaly firmy z Prahy nebo Hradce Králové. Snažily se často ošidit beton, aby vydělaly a dovážely dělníky až ze Slovenska! Historii ochrany a osídlení hranic redukuje pouze na dobu kolem roku 1938 a rozebírá kdejakého důstojníka, ovšem o neblahé úloze některých z nich při čistkách v květnu 1945, divokém vyhánění, popravách, třeba krvavé pomstě za Navrátila ve Vrchní Orlici cudně mlčí. Publikace je krajně česky nacionalistická, plytká a jednostranná.