Deset lekcí pro postpandemický svět

Světově uznávaný myslitel posledního desetiletí se ve své aktuální a naléhavé knize snaží nahlédnout za horizont událostí spojených s koronavirovou krizí. V deseti kapitolách – lekcích se zamýšlí nad podobou světa po pandemii a upozorňuje, že očekávat návrat do světa a životů, na něž jsme byli před touto krizí zvyklí, by bylo naivní

(...) Není to úplně tak, že by Zakaria během loňského roku sedl a v transu ze sebe „vyklopil“, inspirován koronavirovou pandemií, přes tři sta stran textu přísně vztaženého k tomuto fenoménu. Motiv pandemie sice prochází celou knihou, ale autor pro své lekce využil i studie, které publikoval předloni v časopise Foreign Affairs, a také texty, jež zveřejňuje v listu The Washington Post a u nás je přebírá týdeník Respekt. Názvy jednotlivých lekcí napovídají obsah knihy: Připoutejte se; Ne velikost vlády, ale kvalita vládnutí je to, oč tu běží; Trhy na všechno nestačí; Lidé by měli naslouchat expertům – a experti lidem; Život je digitální; Aristoteles měl pravdu – jsme společenští tvorové; Nerovnosti se prohlubují; Globalizace není mrtvá; Svět je opět bipolární; Někdy jsou největšími realisty idealisté.

(...) Zajímavější jsou Zakariovy úvahy o globalizaci, která se podle něj – a to dokládá mnoha údaji – nezastavila, jen dočasně zasekla. Pokračuje navíc globalizace digitální, rozvíjí se využití umělé inteligence a svět se stále rychleji stává skutečně bipolárním, hřištěm pro soupeření Číny a USA. Prostě trendy, které tu už byly, pokračují, jen mnohem rychleji. K tomu má Zakaria mnoho zajímavých podrobností, včetně odhadů, jak nebezpečné mohou být „myslící“ stroje nebo jak nakonec může vypadat zápas Pekingu a Washingtonu. Odkazuje přitom na spousty zajímavých článků a studií, z nichž čerpá.

(...) Rodák z indické Bombaje Fareed Zakaria, tedy de facto přistěhovalec nebo migrant, se politickým systémem v USA zabývá po léta a snaží se ho vnímat jak v historickém, tak mezinárodním kontextu. Závěry, ke kterým v souvislosti s pandemií dochází, se ale dají aplikovat de facto na jakýkoli stát, který pandemií prošel. Jako bytostný liberál je samozřejmě velmi citlivý na projevy něčeho co nazývá „plutokratickým populismem“, do USA definitivně importovaným skrze osobu dnes už bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. Narozdíl od Timothy Snydera ale Trumpa vnímá jako dočasnou divadelní figuru, která sice velmi nebezpečně symbolizuje řadu antidemokratických fenoménů, na které společnost ve Spojených státech zkrátka není zvyklá, ale ke kterým latentně směřovala celá desetiletí. Zároveň přitom pečlivě analyzuje hlubší příčiny daného stavu...

(...) Je to první pokus nahlédnout realitu, která se z globální katastrofy teprve vynoří a rozhodně nebude pouhým návratem k zaběhnutým pořádkům. „Jsou desetiletí, kdy se neodehraje nic, a jsou týdny, kdy se odehrají celá desetiletí,“ cituje korektní západní liberál Vladimira Iljiče Lenina a pandemii covidu-19 popisuje jako rozbušku, jež uvolnila tlaky dlouho nahromaděné pod povrchem. Zdravotní šlamastyka je v tomto podání sice tragédií, ale zároveň vlastně šancí pohnout se v ledasčem kupředu. Navzdory uvedené citaci Zakariovým vzorem nicméně není radikální bolševik, nýbrž klidný reformátor Franklin Delano Roosevelt.