Jedno malé prasátko

První knihu od autora, Bez tváře, jsem si koupila, protože mě zaujala anotace, kniha tak pro mě splnila svůj účel, navíc to byla první kniha z nové série, a protože jsem člověk zvědavý, nové série jsou pro mě vždy skvělou příležitostí, jak objevovat nové a skvělé autory. Kniha Bez tváře mě nezklamala, proto jsem hned věděla, že kniha druhá bude mít okamžitě jisté místo v mé knihovně. A nadšení pokračuje, protože Jedno malé prasátko se mi dost možná líbilo o něco víc než kniha Bez tváře. V jedné recenzi jsem již uvedla, že si potrpím na to, aby se postavy v knize, která je součástí série, vyvíjely, aby i z hlediska psychologie byla kniha zajímavá. V této knize jsem to dostala. Jak z postavy hlavní vyšetřovatelky, tak z postav vedlejších. Téma knihy a motiv zločinu byl sice dost častý, četla jsem o něm několikrát, ale v této knize ho dokázal autor vykreslit zajímavě a originálně. Alespoň z mého pohledu. Hlavní záporná postava byla uvěřitelná, jako čtenářka jsem se nemohla nabažit toho, jak svůj zločin naplánoval, jak si na tom dal záležet, ale i to, co ho na dráhu zločinu svedlo, a proč se to stalo. Miluji, když mám při čtení knihy pocit soucitu a lítosti s vrahem, autor tím pro mě vždy splní svůj účel, že nefandím jen kladné postavě, ale i té záporné. Že dokážu pochopit zločince a pocítit jistý hněv k těm postavám, které svým chováním ublížily natolik, že se dosud bezúhonný člověk stane vrahem. Pochopitelně nebudu prozrazovat děj, ani konec, ale přiznávám, že mi ke konci ukápla slza. Pokud bude i třetí kniha... už teď vím, že kupuji!