Cestou špendlíků nebo jehel

Znepokojující, živočišné, pomalu gradující (hnijící) k nevyhnutelnému konci. Už z anotace víš, že jde o příběh manželského páru s dítětem, kteří se přestěhují z Prahy na vesnici a začnou se dít divné věci. Byla jsem vnitřně připravena na divnost a temnotu. Ale ne až v tak vysoké koncentraci. To je ale pro mě zrovna plus. Na krátké ploše cca 200 stran se vměstnal trefný popis manželské krize, těžkosti výchovy pomalejšího dítě a hlavně prostředí vesnice, která plánuje něco nekalého. Otáčení stránek se strachem a zároveň napětím, co to bude - to jsou hlavní důvody mého plného hodnocení. A posledních 15 stránek by se ve mně krve nedořezal. "Nevěděla, jestli pomáhají aby neupadla, nebo si ji vedou." O tom jak tě něco schlamstne ani nevíš jak a není cesty ven. A ty už ani nechceš, protože si zlomený. Zlomený životem. Odnáším si z toho hlavně obraz destrukce vztahu, uhnivajícího v přímém přenosu a s tím spojené myšlenky, o kterých se nemluví. Zároveň ale dodávám, že to není čtivo pro každého. Autorka se zabývá avantgardou a jde to ze stránek cítit. Neskutečně mi sedla a kdybych někdy něco měla napsat, doufám, že to bude pecka jako toto.