Rusko v troskách, Jak bychom si měli zařídit Rusko

Jak bychom si měli zařídit Rusko (1990) a Rusko v troskách (1998) jsou dva základní publicistické Solženicynovy texty, napsané s osmiletou pauzou. V prvním případě jde o vizi, která vznikla ještě v emigraci a slavný spisovatel se v ní pokouší o představu příštího Ruska, postavenou na lidové samosprávě v podobě někdejších předrevolučních zemstev. To se ovšem neděje a Rusko 90. let se potácí od deseti k pěti. Proto – už po návratu do vlasti – Solženicyn vyjádří své zklamání z vývoje v zemi, zejména pak z reforem Borise Jelcina, Jegora Gajdara a Anatolije Čubajse i z politiky Ruské federace v Čečensku. Tyto dva texty se nakonec stávají výrazem Solženicynových nadějí a poté zklamání, což je v ruských dějinách posloup- nost velmi častá.