Říše upíra

Od Kristoffa jsem měla rozečtenou jinou sérii, ale měla jsem problém se do ní začíst. Když přišla na svět tato novinka, začala jsem o ní přemýšlet, protože mám slabost pro upíry. Nakonec jsem byla přesvědčena, že stojí za to, a tak jsem se do ní pustila. Nebudu lhát, i přesto, že kniha má 800 stran jsem ji četla v kuse dnem i nocí. Kristoff je opravdu mistrem a neskutečně mě jeho styl psaní baví. Hlavní postava Gabriela je opravdu sympatická a uvěřitelná. Není to žádný hrdina, jak sám často opakuje, ale o to více ho má člověk rád. Tato knížka z vás dokáže vytřískat spoustu emocí a na konci budete lačnit po dalším díle. Snad nebudeme čekat dlouho!

Dejte si tuto epickou pouť k záchraně pohasínajícího plamínku lidství. Podaří se nám ho zachránit? Je to první díl série, tak na happy end si ještě počkáme. Neděs se 800 stránek. Uteče to, věř mi. Zakopneš o pár sprostých slov, rázné hrdiny, spoustu překážek a ztrát. Ale co bys chtěl ve světě ovládaným upíry. Já se do této knížky zamilovala už po pár stránkách, protože autor nejenom, že využil to kvantum stran na rozehrání epického příběhu, ještě tě přiměje zamilovat si postavy. Takže, i když hlavní hrdina poloupír Gabriel nestráví nikdy svou část na papíře bez doprovodu perných replik, když mu nahlédneš do hlavy a spatříš jeho jizvy a dilemata, nejde ho nemilovat. V dějí a postavách jsem se někdy ztrácela, tak nebudu plýtvat odstavce na přílišný popis. Jsi zkrátka ve fantasy světě, kde lidé melou z posledního, protože slunce zašlo za mraky a upíři mají pré. A jsou tu řády rytířů, bratrů a sester, kteří věří v boha, který je spasí ale jsou tu i ti, kteří ho zatratili. (Můžeš hádat, kdo byli moji oblíbenci :-D) Je tu láska, jsou tu přátelství, která rostou a zanikají a i velká bolest mezi řádky. Jediné výtky směřují teda k chaotičnosti světa a postav, absenci slovníku postav nebo pojmů a pár opakujícím se částem.

Elis z Letné

Jak sám autor napsal v komentáři na Goodreads, TOTO NENÍ KNÍŽKA PRO DĚTI.
A je to tak, přátelé. Jay Kristoff postoupil zase o level dál. Už když jsem přečetla Nikdynoc, a okamžitou platností jsem se nejenom zamilovala, ale taky jsem ji přesunula z oddělení YA fantasy do fantasy pro dospělé. Hlavní postavy tam sice stále jsou náctileté, tedy YA jak vyšité, řekli byste si, ale není tomu tak. to je ovšem na uvážení každého.
Co se týče Říše upíra, to už je skutečně čistě dospělácká fantastika. A je to majstrštyk. Začetla jsem se okamžitě v prvních ani ne deseti stránkách, a musím říct, že jsem prvních 600 stran přečetla snad jedním dechem. Knížku jsem nepustila z ruky kromě povinné osmihodinové pauzy - tedy kvůli práci, že ano, ehm. Ale jinak jsem četla pořád a pořád a neměla jsem dost. A čím víc jsem se blížila ke konci, tím jsem byla nešťastnější a nešťastnější, že to bude končit.
Kristoff je brilantní vypravěč, kterého jsem si zamilovala pro jeho drsný suchý sarkastický humor, který v Říši upíra rozhodně nechybí, a naopak, teče tu proudem, a spolu s ním i hektolitry krve, skoro jako u Tarantina, akorát na papíře a ne na plátně. Nudit se rozhodně nebudete! Postavy jsou rozmanité, každou jednu z nich budete milovat a zároveň nesnášet a občas si přát, abyste jí mohli jednu lísknout za ucho, a vzápětí byste je nejraději objali. Je to nervák, slibuju.
Gabriel de Léon začínal s ničím. Jenom s hlubokou vírou v Boha, se silnou vůlí po své matce a prokletím v žilách po svém neznámém otci. Lvíček, jak mu říkají, se díky svému polovičnímu upírství stane novicem řádu Stříbrosvatých, jehož bratři bojují proti všem stvořením temnoty, a především proti upírům, kteří hrozí, že zcela převezmou vládu nad světem. A proč že se jim tak daří? Inu, to je jednoduché. Před 27 lety přestalo vycházet slunce. Dny jsou temné, jako by byl neustále soumrak, a noci černější než kdy dřív. Upíry tedy už vůbec nic neomezuje.
Když příběh začíná, zjistíme, že Gabriel je poslední žijící člen řádu. A že přišel o veškerou víru, a je z něj cynická, stále však věru sympatická bestie. A zrovínka se nachází v upírském vězení. A jak že se to stalo? Co se stalo s řádem? Se všemi, co znal a měl rád? A co ho přimělo přestat věřit? Inu... To se dozvíte, když budete trpěliví. Stejně jako upírský kronikář, který celý ten příběh přišel vyslechnout, zapsat, a ilustrovat pro svou vládkyni...