Plzeňsko-český slovník: Pročpa tudlecto řikáme?

Pročetl jsem si tu knihu vypůjčenou z Knihovny města Plzně. Vcelku vyčerpávajícím způsobem pojednává o plzeňském dialektu, zahrnutí dialektu chodského resp. domažlického do knihy ale patrně nepatří. Před časem jsem autorům připomněl, že se nezmínili o specifiku plzeňštiny, totiž o její schopnosti rozlišit u číslovek nejen rod, ale i životnost počítaného subjektu: nominativ - dva hrady, DVÁ chlapi, ale 4. pád: vidím dva hrady a DVA chlapy. Nominativ: tři ženy, tři hrady, TŘÍ chlapi, ale 4. pád: vidím tři ženy, tři hrady a TŘI chlapy. Dtto pro číslovku čtyři. Odmítám někde uváděné tvrzení, že Plzeňáci prohlašují, že jsou "zez Plzně". Narodil jsem se v Plzni, většinu svého života jsem prožil v Plzni a je mi 74 roků, ale od Plzeňáka jsem nikdy neslyšel nic takového, že by byl "zez Plzně", ač se mi řada Pražáků snaží to tvrzení vnutit. Naopak, ptají-li se mě v restauraci v Praze, dám-li si plzeň nebo Gambrinus, upozorním je, že obojí je pivo z Plzně, tedy vlastně plzeň, a dokonce se vaří za jednou zdí (dnes) jednoho pivovaru.

Knihu jsem si koupila hlavně ze zvědavosti.. Po přečtení jsem usoudila, že si plzeňáci vážně přivlastňují spoustu, jak to říct, slov, obratů, postupů, apod., které se používají po celé naší republice. Ku příkladu výrazy vypsané v knize jako "plzeňské", se používají na Severu, na Vysočině, některé i na Moravě. O počeštění německých výrazů nemluvě. Ty používáme všichni a ani o tom kolikrát nevíme.
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale poznámka, že to nejsou čistě jen! "západočeské" výrazy, by nikomu neuškodila a neurazila. Některé výrazy jsem zaslechla i u sousedů na Slovensku.
Nápad dobrý, obal pěkný, zajímavosti z historie města skvělé, jen to "přivlastňování si" by měli místní lidé trošku přehodnotit..
Ať si ale každý udělá obrázek sám, každopádně neprohloupí, když si knihu zakoupí..