Útěk na venkov

Caplinová trochu jinak. Pro ty, kdo mají načtenou její sérii romantických útěků odehrávajících se ve vysněných destinacích po celém světě, bude tahle kniha nejspíš trochu překvapením. Ačkoli se autorka drží osvědčeného scénáře o mladé ženě, která utíká před svou minulostí/před svými současnými problémy/sama před sebou do nezvyklého prostředí, tentokrát se hrdinka nepřesouvá napříč státy a kontinenty, ale pouze vymění hluk velkoměsta za (na první pohled) nudný venkov, kde není jediná kavárna nebo umělecká galerie, zato je na její vkus až příliš přeplněný vlezlými sousedy. Hlavní postava se navíc v tomto případě snaží zapomenout na opravdu velice bolestivé životní události a postupně se vyrovnat s dalšími křivdami.

Nejedná se tedy o klasickou caplinovskou hrdinku, která okamžitě podlehne kouzlu daného místa a během několik málo dní si vyřeší všechny (často malicherné či domnělé) problémy a najde lásku; Ella se naopak musí prokousat svým smutkem na místě, které se jí ani trochu nelíbí, a ještě s pomocí lidí, kteří se jí ani trochu nezamlouvají. O to hezčí a silnější je však příběh jejího "uzdravení", který tu není nutně podmíněn jen láskou k jednomu muži, ale láskou ke všem a ke všemu - ať už jde o blízké přátele, zvířecí společníky nebo jen znovunalezenou vášeň pro malování. Příběh je místy o trochu tíživější, než je u autorky zvykem, ale možná právě proto po přečtení v člověku zanechá kromě příjemného pocitu i malou jiskru odhodlání k boji - ať už se týká čehokoli. (WK)