Od autorky mám přečteno Sůl moře. Extrémně čtivou věc z druhé světové vyprávěnou pohledem 4 postav.
Tady se dostavilo stejné nadšení. Zase kousek ne moc známé historie. Konkrétně příběh deportace nepohodlných Litevčanů na Sibiř Sověty je podán očima 15-ti leté Liny. Ta spolu se svým bratrem a rodiči absolvuje cestu v dobytčím vagónu trvající několik týdnů.
"A brzo budeme zase doma. Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítrž."
-"Vážně?"
Popis cesty je hodně realistický. Jakoby člověk sám zažíval hlad, kousaly ho vši, vstřebával tu špínu a pomalu ztrácel důstojnost a naději.
Některé pasáže a dialogy měly blízko k naivitě a nereálnosti. A její snaha nacpat romantickou linku do kterékoliv doby, i když jsou postavy na úplném dně (jak psychicky tak fyzicky), je trošku úsměvná a místy chápu, proč spisovatelku hází do škatule Young adult.
Ale vem to ďas, mně to žíly netrhá. Četlo se to perfektně a člověk se dověděl o další hnusné etapě z dějin cizí země. Už mám v hledáčku její další knihu Potrhaná křídla.
Od autorky mám přečteno Sůl moře. Extrémně čtivou věc z druhé světové vyprávěnou pohledem 4 postav.
Tady se dostavilo stejné nadšení. Zase kousek ne moc známé historie. Konkrétně příběh deportace nepohodlných Litevčanů na Sibiř Sověty je podán očima 15-ti leté Liny. Ta spolu se svým bratrem a rodiči absolvuje cestu v dobytčím vagónu trvající
...