David nutí Amandu, aby vyprávěla svůj příběh tak podrobně, až sama objeví moment, kdy se vše začalo hroutit. Jen tak si prý může vybavit banální chybu, která způsobila nevratnou změnu. V románu argentinské autorky Samanty Schweblin se čtenář stává součástí příběhu, ovládá ho nervozita a hrůza z toho, co odhalí.

Samanta Schweblin abstraktne vytvára ilúziu pohyblivej hladiny, aby pod ňou našla večný pokoj vody v exotickej novele s moderným, hypnotickým jazykom. (...) Samanta Schweblin kreatívne ohýba vizuálne podobenstvá a necháva dostatočný priestor na čitateľskú interpretáciu. Nachádza v osude momenty s ktorými sa nedá hýbať a postavy musia apaticky vyčkať koniec. V jej postmodernom románe nie je priestor pre tragické náreky. Psychológia protagonistov sa nachádza na mŕtvom bode, akoby ich autorka dopovala silnými dávkami sedatív a nie sú schopné významnejšie konať.