Obyčejné neřesti

Kapitální či hlavní hříchy patřily spolu s kontrastními ctnostmi k východiskům morálního i politického myšlení západní civilizace. S nástupem moderní politiky však z jejich stínu stále výrazněji vystupují nekanonická pokřivení lidské povahy, pro něž si Judith Shklarová vypůjčuje Montaignovo označení „obyčejné neřesti“.
Krutost, pokrytectví, snobství, proradnost a misantropie nejsou jen přímočarým zlem. Ukazují dvojznačnost a náročnost liberální morálky, ochotné přijmout rozpory a hrozby plynoucí z osobní svobody.
Obyčejné neřesti jsou vetkány v nejrůznějších způsobech jednání vládců i poddaných a k představení této mnohosti pomáhá Shklarové dlouhá řada autorů, mezi něž patří Montaigne, Montesquieu nebo Nietzsche, stejně jako Shakespeare, Dickens, Hawthorne a Jane Austenová. Místo „velké teorie“ vyžadují tyto neřesti zájem o zdánlivé drobnosti, vyjevující skutečnou a často rozpornou motivaci všech, kdo se účastní společenského života.