Manželovo tajemství

Je už mým takovým zvykem, že si knížky čas od času koupím jen proto, že se mi prostě líbí jejich obálka. Inu a právě Manželovo tajemství je takovou knížkou. No podívejte se na ni, je prostě krásná, trochu záhadná a dohromady s tím názvem a dobře sepsanou anotací vás musí dostat, ať chcete, nebo ne.

A já se do téhle dobře utkané sítě lapila - a měla jsem z toho radost. Ach, kdybych já byla bývala věděla. Ano, kdybych věděla, s jak rozcupovaným mozkem a duší budu knížku dočítat, asi bych si ji nikdy nepořídila.

To by se asi nestalo. Stejně jako hlavní hrdinka i já jsem od přírody zvědavá, a tak když je někde nějaké tajemství, musím ho znát! A to je moje prokletí - ale taky můj problém. Zkrátka jak jsem měla knihu doma, začetla jsem se a četla jsem a četla, dokud jsem nedočetla a dokud mi neexplodoval mozek.

Jeden by možná řekl, že používám přehnané výrazy - vždyť je to jen román - no jo, ale vy jste to nečetli. Je to sice román, ale jeho psychologická rovina je tak obrovská, široká a hlavně hluboká, že kam se hrabe Macocha. Autorka je opravdu dobrá, a aby to dokázala, tak ve své knize servíruje tolik nezodpověditelných otázek, kolik je tam stran.

Tomuhle říkám nevšední kniha, s výraznou zápletkou a plno společenskými a morálními dilematy. Tomuhle říkám kniha, která stojí za to číst.

Na Manželovo tajemství budete dlouho myslet, bude vám ležet v žaludku a vy o něm budete přemýšlet. A to je dobře, to dobré knihy dělají.

Jsem opravdu ráda, že jsou ještě autoři, kteří dokážou napsat čtivou a zároveň hlubokomyslnou knihu, která přináší nové životní otázky.