Váha a hieroglyfy

Výbor z pěti sbírek bosenského básníka Igora Klikovace připravený Adinem Ljucou a Dominikou Křesťanovou svým způsobem představuje autorův „obkreslený život“, totiž cestopis, nebo, ještě přesněji, lodní deník černého pasažéra. Čtete text, v němž se rodák ze Sarajeva dnes na sebe se svým rodným městem dívá hledáčkem odstřelovače: „A pak se na sebe díváte jako odstřelovači / z opačných stran řeky, kterým jarní teplo na chvíli uspává / svaly v prstech“ (Sarajevo). Jen jako takový mohl napsat: „čím dál víc mi připadá“, že domů „vlastně odcházím jen pro ten pocit úplného vyvlastnění, / který roste jen tam“ (Tehdy a teď ). V Londýně, kde žije, je jeho obyvatelem i přistěhovalcem. Na cestách běžencem i poutníkem. A jen jako takový vidí to, co miliony turistů nevidí a snad ani nechtějí vidět: slavný Gaudího kostel „navěky ukřižovaný mezi jeřáby“ (Barcelona). Je černým pasažérem života, který si vede deník ve verších. Je tím, kdo je doma všude a nikde.